Gruzie + Arménie
Sedl jsem si do kavárny, kde je příjemný stín pod stromem a trochu tu profukuje. Je hrozný horko a v hlavě se mi myšlenky skládají jen s obtížemi, nechce se mi nic moc psát. Na druhou stranu, mám teď čas než se přesunu v Tbilisi na místo kde přespím a tak tedy do toho.
Původní plán, jen strávit maximálně 6 - 7 dni v Gruzii a ujíždět dál na východ mi úplně nevyšel ale to je život. I přestože mě Turecko bavilo a lidé byli mimořádně příjemní a vstřícní, už to chtělo změnu. V Turecku jsem byl téměř měsíc a začínal to být stereotyp, chtělo to opět poznávat jinou kulturu, jazyk, písmo, zemi a tak jsem hned, jak to šlo, přejel do Gruzie - města Batumi. Toto město mě velice překvapilo svojí krásou okolo pobřeží Černého Moře a vysokou úrovní, samé kasino, luxusní auta, hodně mi to tu připomínalo evropské metropole a tak jsem se tu pár dní zdržel, ne kvůli hazardu, ale abych si uspořádal informace a plány kudy a jak dále a zažádal také o vízum do Ázerbájdžánu. A po pár dnech město opustil. V zásadě vydat se směr Tbilisi znamenalo volbu mezi 2 cestami, hlavní, která vede od Batumi do Tbilisi anebo zvolit cestu která stoupá od moře do výšky přes 2000 m. n. m., což je víc než rozsah celé ČR a pravděpodobně s úseky bez asfaltu. Vzhledem k tomu, že jsem už měl z Turecka dost hlavních tahů, dokážete si asi domyslet, kudy jsem se vydal. Odměnou mi byly malé horské vesničky, plantáže tabáku, úžasné výhledy do hor a řek okolo. A tak jsem si často připadal spíš jak modelka, kdy jsem co chvíli zastavoval a pořád něco fotil anebo sebe :) Po cestě jsem ale kromě výhledů měl štěstí opět na lidi a jejich otevřenou vstřícnost, a tak jsem strávil několik nocí u místních a viděl, jak se tu žije, ochutnal místní jídla jako Kachipuri, nebo Khinkali. Byl jsem také pozván na několik grilovacích party, kde se jedlo a pilo a zpívalo - no hlavně pilo, protože Gruzínci za to tedy opravdu umí vzít. A tak tu víno občas teče rychleji jak voda, ale ještě aby ne. První víno prý pochází z Gruzie,tak jsou na to náležitě hrdí a nutno říct, že je opravdu dobré, nebo dobře teče.
A aby nebylo o náhody nouze, konečně jsem se potkal s Čechy, nebo spíš oni potkali mě, když kolem mě projeli na 4 motorkách, zamávali a za chvíli se vrátili se slovy "Nazdar", a aby se opět dokázalo jak je svět malý, tak jsme se tu 4000 km daleko od domova uprostřed hor sešli 2 kluci z vedlejší vesnice. Já ze Starče a druhý z 5 km vzdálené Rokytnice - docela jsme se tomu zasmáli.
A po pár dnech jsem dorazil do Tbilisi, hlavního města Gruzie, proběhla večerní prohlídka města, ale nutno říct, že už nepůsobí tak klidným a čistým dojmem jako Batumi a také proběhla návštěva jedné ambasády, zda dostanu vízum na další cesty. Čekací doba na rozhodnutí je jeden týden, tak jsem se rozhodl, že tu nebudu týden sedět ve městě na zadku a mrknu se na pár dní do Arménie, kam bych se asi jinak nedostal a dobře jsem udělal.
A tak jsem přejel hranice a navštívil další zemi, kde jsem ještě nikdy nebyl, aspoň "na skok". Stejně jako Gruzie je to hornatá země a domluvit se tu dá v pohodě rusky, což je dost těžké vzpomenou si, když jsem naposledy ruštinu používal ve škole a to ještě tak okrajově, protože stačilo naší učitelce říct nejnovější drby a bylo po ruštině a řešilo se kdo co a hlavně s kým, ale asi tam něco v hlavě zůstalo.
Arménie mě přivítala opět značným stoupáním do hor, všude přítomnými žigulíky, což jsou tu nejčastější auta a jako náklaďáky starý Kamazy. Výhledy opět paráda, ale do toho každý den hrozné horko a občas bouřka nebo silný déšť, kdy mi zase byla zima-to je holt daň za cestování na kole ve výškách cca kolem 2000 m. n. m. Ale nestěžuju si, bylo to lepší než ležet a čekat až se něco stane. V Arménii jsem sice strávil jen 3noci, ale z toho dvě u místních rodin, tak jsem měl možnost aspoň nahlédnout dovnitř. Armenci jsou stejně jako národy okolo vstřícní k turistům a taky pěkně zvědavý. Na druhou stranu je vidět oproti Gruzii, že je tu životní úroveň o trochu nižší, hlavně okolo hranic s Ázerbájdžánem, s kterým je ve válečném konfliktu a kde jsem se pohyboval. Také jsem náhodou zjistil, že v Arménii proběhla cca před měsícem revoluce a mnoho turistů odložilo návštěvu země. Já to ani nevěděl a prý proběhla v míru, bez jediného výstřelu, tak co. Také si musím připsat dobrý skutek, kdy jsem zachránil želvu před jistou smrtí na silnici, když se vydala napříč v silném provozu, jen mi potom za odměnu odmítala zapisovat před objektivem a zdrhala pryč mrška. Také je to blbé, ale neodpustím si to, ale přijde mi, ze se Arménky snad rodí s vousy pod nosem. Snad mi tu poznámku prominou.
A po 4 dnech jsem tedy Arménii opustil a vrátil se zpět do Gruzie. A tak jsem dorazil zpět do Tbilisi. Také jsem tu v Gruzii měl možnost potkat dvakrát různé páry dívek, co cestují na kole napříč Asií, jedny ze Španělska a jedny z Německa. A musím říct, že jim moc fandím, když jsem viděl jednu z těch křehkých holek a povídali mi, že zvolily stejnou trasu jako já napříč Gruzií, je vidět že nejen chlapi jsou takový blázni. Ale to už je teď opravdu vše, už jsem opravdu moc unavený, abych tu rozepisoval hlubší myšlenky, dobrou noc.
