Blíž a blíž bráně do Asie

bg
5. května 2018

Konečně mám pár dní odpočinku v turistickém městě Varna na pobřeží Černého Moře a tak se mi také naskytl čas si v klidu sednout a sepsat pár řádků o dosavadním průběhu cesty. Je to vlastně první opravdový text poté, co jsem před už 20dni vyrazil. Vždycky mě pobaví myšlenka, že jsem na kole na místě, kam někdo z mého okolí letěl letadlem, ale v mém případě to trvá samozřejmě déle a také je pro mě důležitější samotná cesta, nikoliv cíl jako pro většinu turistů. Ale kromě odpočinku a nabití všech baterií je načase si taky konečně trochu promyslet kudy dále a jaká víza do kterých zemit a kde řešit, protože moje první cílová destinace - Istanbul už je téměř na dosah, ale teď tedy k tomu, co se zatím událo.

 

Jak jsem zmínil při odjezdu, ani ten se tentokrát neobešel bez drobných problémů a bolístek, původně plánovaný odjezd začátkem března byl dost prodloužen a místo odjezdu jsem frčel doma a bral antibiotika. Ale to bych nebyl já, aby se nějaké ty bolístky neudály, bylo to tak i minule, je to tak i tentokrát. A tak ve chvíli, kdy jsem se cítil dobře, i přestože jsem měl ještě několik dní pilulky zobat, jsem vyrazil a hned vnímal tu změnu. Něco takového jsem už vypozoroval tenkrát, při první odjezdu před 2,5 rokem. kdy se moje tělo dostane z jakého si stavu letargie, v které trčí doma a najednou se nastartuje na úplně jiné obrátky a funguje tak celou dobu, pokud mu dodám dostatečně energie jídlem a spánkem. A tak oslaben, ale natěšen jsem vyrazil. Říkal jsem si že začnu pozvolna, ale už druhý den večer jsem byl v Olomouci, kde jsem právě kvůli ušetření trochy času skočil na noční vlak a nechal se odvézt do Košic. Pokud jsem musel některou část vynechat, budu raději když to budou končiny, které už znám, než místa kde jsem nikdy nebyl. Na druhou stranu jsem takto nenahnal zpátky ztracený měsíc , ale asi týden na cestě, ale i to je lepší než nic. A tak jsem se 3.den ráno vyskytl na východním cípu Slovenska a za pár hodin už byl na kole v Maďarsku a za pár dní začalo Rumunsko. To pro mne byla premiéra a konečně nová země.

 

Od začátku cesty jsem byl překvapen, jak rychle se tělo a svaly opět přizpůsobil zátěži a jak jsem se dokázal s naloženým kolem poprat s kopci kam jsem se blížil, na druhou stranu tím, že jsem doma trávil čas opravdu doma, tedy uvnitř a teprve začínalo jaro, já se najednou objevil v oblasti, kde už vše rozkvetlo, teploty byly každý den přes 30°C a to byla zkouška peklem. Umíral jsem horkem, chlastal vodu jak velbloud před pouští a i když mám normálně snědou kůži a za celou Afriku jsem se nespálil, tak přišlo Rumunsko, a já po pár dnech musel dál šlapat v dlouhém rukávu.Ted už jsem si sice zvykl, ale moje tělo teď hraje barvama jak nové pokračování ságy "Padesát odstínů hnědi".

 

V Rumunsku jsem měl možnost cestovat po dobu téměř 12 dní a lepší zemi pro začátek jsem si nemohl snad ani přát. Krása Transylvánie, a Karpatského pohoří byla skvělá, navštívil jsem hrad, kde se dříve vyskytoval Vlado-napichovač, předloha pro příběh Drákuly. Země je to krásná a to nejdůležitější vstřícnost lidí a jejich pohostinnost až téměř neuvěřitelná, což mi hned dávalo chuť a sílu, že jsem se rozhodl správně opět vyrazit a poznávat nová místa. Nemá smysl se tu rozepisovat nad všemi zážitky, ale za těch 11 nocí v Rumunsku jsem byl každou noc vždy někde hostem, který byl vřele vítán, ať už to byla dobře zaopatřená rodina, nebo rodina žijící v chudobě. Měl jsem možnost ochutnat něco z místní kuchyně, dozvědět se jak mají Rumuni jak náturou, tak jazykem blízko Italům, vidět jak se kastrují selata a za hodinu mít to velké varle přímo v talíři, popovídat si z neskutečným množstvím lidí od pastevců ovcí uprostřed Transylvánských kopců, přes majitele velkých firem až po jiné světoběžníky. Měl jsem možnost zúčastnit se místního fotbalového klání a velké grilovací oslavy na vítězství. Za tu dobu jsem spal ve stanu pouze 1x a 1x pod hvězdami a to proto, že se mě ujala rodina, která sama bydlela v chaloupce na kuří nožce a tak jsem se podělil s dětmi i o svoje jídlo. Jinak jsem byl vždy hostem já, a to i přesto, že mě tam chvíli předtím nikdo nečekal a byl jsem naprostý cizinec. Ruku na srdce, kdo u nás by se takto otevřeně a vstřícně k cizinci zachoval? Rád bych věřil, že spousta, ale to bych byl snílek.

 

Měl jsem možnost vidět bohatství i chudobu této země, ale co si budu hlavně pamatovat jsou lidé a jejich otevřený domov pro náhodného cyklistů. A tak jsem si z Rumunska odvezl nejen kopu fotek, skvělých zážitků a nových přátel, ale taky vypil spoustu kořalky a místních vín a piv a třeba dostal nabídku k sexu od milé "sociální pracovnice" u silnice, kterou jsem musel vzhledem k nízkonákladovému pojetí mé cesty s poděkováním odmítnout. A opravdu to nebyla ode mne nebyla strategie na slevu:)

 

Vlastně jsem toho ze zážitků v Rumunsku příliš neřekl, jen chválu na lidi, ale musím si taky nechat něco na příště, nebo jednou pro případnou knihu :).

 

No a tedy, teď už odpočívám ve Varně v Bulharsku, další zemi ve které mám svoji premiéru. A tedy zde děkuji Peterovi a Floriánovi a jeho mamince Taťáně, za to, že mi tyto dny na zastavení a porovnání myšlenek umožnili. Dál mě čeká už brána do Asie, ale to ještě trochu předbíhám.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Potvrdit