Směr Etiopie!
Opět se dostávám k sepisování článku a opět nevím, kde začít. Je už něco po půlnoci, jsem značně unavený a přesto plný tolika zážitků z předchozích týdnů v severním Súdánu. Teď se nacházím v hlavním městě Khartoum, odtud zítra vyrazím směr jih – Etiopie, kam už mám vyřízené 3 měsíční vízum.
Do Súdánu jsem vkročil, oproti Egyptu opět jinak, tentokrát pro změnu lodí. Plavba trvala téměř 18 hodin přes noc po jezeře Nasser. Zde jsem se seznámil i s dalšími cestovateli Yoannem (francouz) – co cestuje přes Egypt ->Súdán –>Etiopie. Dále pár belgičanů Ruth a Gregora, kteří jedou navštívit Súdán. Ruth pracuje v Káhiře jako překladatelka (umí arabsky, takže se nám ostatním vcelku hodí). Po příjezdu do Wadi-Halfa začíná povinně úřednické kolečko. Súdánci se vyžívají v úřednostech a mají neskutečné potěšení z razítek. Takže při vstupu do Súdánu mám vyplněných bezpočet papírů, asi 7 razítek na vízum v pasu a kolo obklopené samolepkami kontroly (včetně bambusové tyče, co používám jako stojan a proti psům). Pak už vše začíná být paráda a jsme vítáni v Súdánu. Ve městě si dáváme společně pozdní jídlo a pak se loučíme, aby ještě stihli autobus dál na jih. Já si to budu několik dní odšlapávat. Nejkratší cestou bych to měl cca 900km do Khartoumu, ale chci navštívit největší Súdánskou památku: Meroe pyramidy, takže se mi to protáhne o cca 400km oklikou. První část cesty vede chvíli pouští, kde se seznamuji s horníky těžícími uran a zůstávám u nich pod mostem (skutečně – zřídili si bydlení pod silničním mostem) přes noc. Největší u vytržení mají, když jim půjčím mp3 přehrávač s českými písničkami (Eva a Vašek to není). Poté pokračuje cesta podél Nilu až do Dongoly (cca dalších 300km). Zde na této cestě potkávám úplně náhodou Joanette a Basima, pár cyklo cestovatelů (z Nového Zélandu). Žijí v Khartomu a nabízí jiným cyklo cestovatelům přespání a já jim zrovna před pár dny psal na mail. Tomu říkám náhoda, narazit tu na ně v poušti, cca 7000km od Khartoumu, ale možná právě proto, že tu moc cyklistů není, je lehčí je najít, když vás zrovna míjí autem. Tak dostávám praktivké informace na cestu a slib, že jsem u nich vítán. Hold je 24.12., tak se musí dít i něco „speciálního“ a tak to také pokračuje. Navečer jsem osloven jednou starší paní, když hledám, kde strávím Štědrovečerní noc a nakonec přespávám u její rodiny s ohromným množstvím jídla k večeři.
Dál pak po cestě v Dongole doplňuji zásoby jídla, potravin a čeká mě přejezd Nubijskou pouští (170km bez civilizace) do Karimy. Jediné, co se mezi tím nachází je jedna farma (ano, v poušti), kde nakonec přespávám. Oni tam uprostřed písku, kde narazili spodní pramen, pěstují melouny!!! V Karimě se opět potvrzuje pravidlo jak je svět malý, když najednou na ulici narazím na kamarády z lodi – Gregora a Ruth. Po téměř 14 dnech, bez toho, že bych vůbec tušil, že jsou zrovna zde. Tak se ubytovávám ve stejném hotelu a jdeme spolu na večeři a dlouze si povídáme.
Dál mě už pak čeká další přejezd pouští a to 300km, který nakonec není tolik izolovaný. Napajedla s vodou, nebo občasné bistro se tu pro doplnění zásob vyskytuje. Zde se také náhodně seznamuji s Yassirem, který pracuje tím, že hledá zlato (toho je prý v Sudánu spousta) a je vidět, že se mu to daří. Dává mi na sebe kontakt, pokud budu v Atbaře a budu něco potřebovat, ať se ozvu. V té době ještě netuším, jak se mi to bude hodit. Když se po několika dnech skutečně navečer přiblížím k Atbaře a mám za sebou únavný, několikadenní přejezd pouště a boj s větrem, kdy jsem měl občas rychlost i 9km/h, hledám, kde bych zalehl. Zastaví mi policista, co je zrovna mimo službu, ať ujedu ještě 2km dál, tam je prý služebna a nechají mě tam přespat. Už jsem takto skutečně spal, tak proč ne? Ze 2km je to nakonec 20km, tak tam velice unavený a po tmě přijíždím. Tam jsem, ale rychle odbyt, ať si jedu dalších 5km do Atbary do hotelu (tentokrát už je to pouze 5km, už jsem na předměstí a stan není kde postavit, ale hotel se mi platit nechce). Tak píši Yassirovi, ten mi ihned volá, že přespím u jeho rodiny, že mě bratr někde po domluvě vyzvedne, protože on je mimo město. Nakonec u jeho rodiny zůstávám 2 noc, protože je to paráda. Bratr Mohamed se mi věnuje na plný úvazek, ukazuje mi město, bere mě na trh a ovčí trh. Zde kupuje ovci, která se odpoledne zabíjí, abychom si jí dali k večeři. Úžasně jsem se u nich měl. Pak pokračuji už podél Nilu opět na jih směr Meroe a Khartoum. Meroe pyramidy jsou opravdu krásné. Je úžasné se kolem nich procházet při západu i východu slunce a být v celém objektu jako jediný. Dokonce i přespat v objektu s pohledem na hvězdy a pyramidy je pohoda. Oficiálně se to nesmí, ale co by ne, za dobrý úplatek.
Od Meroe pyramid už jsem pak pokračoval dál před město Shendi až do Khartoumu, kde zítra vyrazím od Joanette a Basima, jak jsem již psal dál na jih.
Už je opravdu pozdě a proto to, co zde sepisuji brutálně zkracuji. To co jsem za těch pár týdnů prožil, tu nepokrývám ani zdaleka, ať už to byly různě vtipné situace, zážitky, nenadálá setkání, pozvání, úsměvy nebo zajímavé rozhovory, ale co obecně zatím můžu říci po více jak 1300km v Súdánu.
Súdán je úžasná země. Má úžasnou poušť, zajímavé památky, ale i částečnou chudobu, nedostatek zboží vlivem embarga a spousty, spousty odpadků, které nikoho netrápí. Co je, ale na Súdánu to neúžasnější, to jsou samotní lidé. Nespočítal bych, kolikrát jsem po cestě byl jen tak pozván na čaj, kafe, na jídlo a přespání. Jídla bylo vždy tolik a vše vždy s úsměvem a s pohodou. Člověk se nemusí bát nechat kolo na ulici, súdánci by ho (většina) prostě někomu nevzali. Jejich pohostinnost je úžasná a hrozně těmto lidem fandím. Snad takoví zůstanou a snad je jednou nezkazí turismus tolik, jako v Egyptě. Právě proto, že jsou lidé v Súdánu natolik vstřícní, dobrosrdeční a mají až skoro dětskou radost z toho, že si je chcete vyfotit, nebo vás o to sami požádají, je tu samotná část týkající se jen zachycených lidí..
Ještě mě čeká tady v Súdánu spousta kilometrů, ale vím, že mi bude jejich nátura chybět a že Etiopie už určitě taková nebude. Tam si asi zamakám psychicky i fyzicky o něco více. Snad to, ale pojede hladce, jako do teď.
Teď vyrazím podél Modrého Nilu dál na jih..