Další stát je přede mnou..
Po 2.přespání v přírodě Chorvatského vlhkého podzimu, jsem včera ráno dorazil na hranice s Bosnou do města Brčko. Zatímco jsem čekal ve frontě aut na přepážku pro další razítko do pasu, zrovna byla doba modlení pro muslimy, tak jsem viděl mešitu a slyšel prozpěvování z minaretu, pár metrů od pravoslavného kostela. To se u nás nevidí každý den. Razítko byla rychlá záležitost a hurá do Bosny, tady jsem ještě nebyl. Vítr mi konečně foukal do zad, tak to frčelo pěkně rychle. Věděl jsem, že Bosna je celá hornatá země, ale říkal jsem si, třeba dnes tak daleko ještě nedojedu a ušetří mě rovinou s větrem v zádech - prdlajs, jak jinak :) Hned za hraničním městem to začalo stoupat. Potřeboval jsem ujet ještě cca 70km do večera, kde jsem měl domluvené přespání u Mustafy Husanovice (pán již v důchodu, velice silný, vitální a určitě lepší cyklista jak já). Bez mapy Bosny a Hercegoviny jsem se jakž takž nějak směřoval směr Pozarnica, kde bydlí. Co jsem marně hledal na cedulích (občas chybí směr odbočky, občas jméno vesnice, kde zrovna jste), to my poradili nebo vyhledali mimořádně obětavý a laskavý Bosňáci. Nakonec jsem dojel k odbočce a ptal se místního kudy, řekl, že doprava přes kopec. Prý toto je srbská pravoslavná část Bosny, za kopcem začíná muslimská. To mi, ale neřekl, že je dělí Alpský hřeben, aby na sebe neviděli!!! 11km nonstop do krkolomného kopce, po více jak 70km s bagáži. No rodil jsem křečky, co bych lhal, ale dostal se tam. Mustafa už na mě čekal společně s teplou večeří... Nebe existuje i u jiného božstva :)
Nakonec jsem s ním zůstal ještě jeden den navíc, ukázal mi město a vzal mě do mešity na páteční modlitbu. Zítra vyrazíme dál (píšu vyrazíme), protože prý sbalí stan a pojede jeden den se mnou směr Sarajevo.. Snad mě zítra i v jeho věku nesedře z kůže..