Malawi – malá odbočka na koupačku v jezeře
Přijde mi, že je to teprve pár dní, co jsem sepisoval článek o Tanzánii a už jsem na konci cest přes Malawi, v hlavním městě Lilongwe. Čas opravdu poslední dobou velice letí - jak když se valí sněhová koule z kopce dolů (v těchto končinách spíš koule z bambusu).
Předtím, než jsem vkročil do Malawi, moc jsem toho o zemi nevěděl. Vlastně vůbec nic, protože jsem se tudy rozhodl jet až na poslední chvíli, po pár úvahách a rozhovorech s lidmi, že Malawi určitě stojí za to navštívit. A tak po získání víza na měsíc na hraničním přechodě a snaze policisty dostat úplatek, že přes svoje velké břicho, má hlad – zkoušel, ať mu dám nějaký dolar, jsem vstoupil do Malawi, která mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Opět jiná země, jiní lidé, jiné zvyky a také nové zážitky. Malawané, nutno říci, jsou velice milý a obětavý národ. Nejsou tu konflikty mezi kmeny, nejsou tu rozbroje a každý je velice vstřícný. Velice rád se také nechává fotit a postaví se před fotoaparát, což oproti přesnému opaku v předchozích zemích, také není úplně ideální, protože to znemožňuje udělat přirozenou fotku. Také je to národ, kde je ekonomická situace o něco slabší než v Tanzánii a tak se pokřiky „Give money!“ opakovaly velice často a člověka to přece jenom dost unavuje. Lidé jsou tu milí, ale také zvědaví a rádi by nějakou tu ¨kačku¨, ale i když jsem měl jejich dotazů a požadavků dost, nikdy jsem se o sebe nemusel obávat nebo čekat, že zezadu přiletí kámen, jako to bylo v jiné zemi tady v Africe.
A tady je něco ve zkratce o této 17-milionové zemi a jednom z největších jezer na Zemi.
Po příjezdu do Malawi jsem prvních několik dní bojoval se zbytky období dešťů, kdy mi během dne několikrát pršelo, foukal silný protivítr a do toho se o mě pokoušela asi nějaká viróza. Přiznávám se tedy, že začátek Malawi pro mě byl jak fyzicky, tak psychicky (kvůli pokřikům, bolestem hlavy a únavě) náročný.
Od hranic s Tanzánií jsem směřoval podél jezera k městu Mzuzu. Tato oblast je více zavlažovaná, takže se tu všude okolo pěstuje rýže, kterou jsem do teď ještě růst neviděl - chuťově je to výborná rýže. Po cestě jsem měl štěstí na lidi, takže jsem ani jednou nespal venku na dešti a měl jsem možnost vyschnout. Spal jsem v domě o dvou místnostech s dalšími členy jedné rodiny; spal jsem v kumbálku u starosty a strávil jsem noci na faře římsko-katolické církve - v doprovodu farářů a biskupa, který sem zavítal na návštěvu. Zde jsem měl možnost ochutnat vařené banány s rybou.
Z města Mzuzu, které leží spíše v horském pásmu, jsem opět klesal zpět k jezeru a pokračoval podél pobřeží. Deště a vítr, včetně únavy, už byly pryč, tak se pokračovalo lépe a s větší lehkostí. Strávil jsem zde nějaký čas s rybáři a pravidelně každý den jedl rybičky, protože to bylo to nejlevnější, co se dalo sehnat a přitom vydatné jidlo. Vzhledem k vysokým teplotám, jsem se koupal každý den v jezeře a užíval si krásné výhledy na místní krajinu podél jezera. Napravo horské pásmo plné zelených polí, banánových palem a vlnících se kopců; nalevo rozsáhlé jezero, rybářské vesničky a v dáli na horizontu – Mozambik. Měl jsem možnost navštívit kaučukové sady, kdy kaučuk opravdu po vyschnutí vypadá jako bílá guma a smrdí jak latex. Také jsem strávil čas s borcem – vyznavačem Boba Marleyho, který si 3x denně udělal ¨Ganja time¨. Zůstal jsem 2 dny u rodiny faráře a tam se dobrovolně – povinně účastnil pohřbu 8-letého chlapce, který zemřel na malárii (pravděpodobně částečně zaviněné virem HIV, který mají oba jeho rodiče) – to byl opět velice silný zážitek. A také jsem zde měl možnost ochutnat několik nových typů ovoce, co jsem do této doby nikdy neviděl, ani o nich neslyšel, jako chythiopydo nebo bantan.
Malawi je krásná a opravdu horká země. Je to místo ideální pro cyklistiku. Je tu dobrý asfalt a téměř žádná auta. Také Malawané jsou sami o sobě národ cyklistů. Tam, kde v předchozích zemích fungovaly jako taxíky rikše (tuk-tuk) nebo motorky, tady jsou to kola s extra sedátkem. A tak to, že mě tu v jednom kuse na cestě předjížděli cyklisté s horšími koly, s větší váhou a třeba ujetými i více kilometry ten den– to bylo vcelku normální.
Malawi může být vzhledem k neustálým pokřikům lidí a hlavně dětí náročná země pro bělocha na kole (i když to nemyslí špatně), ale jinak je to země překrásné krajiny, neuvěřitelně teplého jezera a příjemných, obětavých a vlastně veselých lidí.
Jsem moc rád, že jsem měl možnost tuto zemi navštívit a blíže se s ní seznámit. Uvidíme, jaké zážitky mě čekají dál na cestě přes Zambii.
