Zda pojedu dva měsíce nebo několik let, teprve uvidím, říká cestovatel
Článek v Třebíčském Deníku:
Zda pojedu dva měsíce nebo několik let, teprve uvidím, říká cestovatel
Stařeč – Ze Starče až do Vietnamu. A na kole. Tak se dá shrnout plán dvaatřicetiletého Tomáše Švaříčka. „Pojedu dva měsíce, nebo několik let. Počítání kilometrů a dnů není to, co v tom hledám,“ říká o cestě, na kterou vyrazil tento pátek.
Tomáš Švaříček.Foto: Deník/ Jakubcová Hana
„Důležitý je stav mysli, poznání sebe sama. Až budu chtít skončit, udělám to. Zatím předpokládám, že dojedu až do Vietnamu,“ upřesňuje.
Nedávno si prošel obdobím, kdy ukončil jeden zásadní vztah, v práci dal výpověď, kytky ani domácí zvířata nevlastní a věc pro cestu nejdůležitější – kreditní kartu – už mu banka poslala. Nic ho tak v České republice momentálně nedrží.
Zaměstnání přitom neměl žádné „béčkové“. Vystudoval technickou vysokou školu, složil celou řadu náročných zkoušek v rámci postgraduálního studia, aby mohl pracovat jako operátor sekundárního okruhu v Jaderné elektrárně Temelín. Bude se tam chtít vrátit? „Teď neřeším, co bude. Na to je čas,“ říká na rovinu.
Kolo prý má vlastně celkem normální, horské. Cokoli se na něm pokazí, cestou opraví. „Nemá cenu se vybavovat energetickými tyčinkami a speciální stravou. Až dosud jsem při cestách jedl a pil, co se v té zemi dalo koupit. Jsem očkovaný, mám odolné trávení. Jediné, čemu se vyhýbám, jsou ostrá jídla. Ta už můj organismus, vystavený změně, nezvládá,“ poznamenal.
Zkušenosti sbíral na nedávném výletu napříč Evropou, Afrikou a Kanadou. Za 365 dní ujel více než 18 tisíc kilometrů. Afriku projel od severu na jih. Zažil chvíle, kdy mu v noci u stanu čenichaly hyeny, jednou ho málem rozdupal slon.
Nejvíc ho uchvátila Jihoafrická republika, kde to vlastně ani nečekal. Věděl od jiných cestovatelů, že se tam může setkat s kriminalitou, problémy kvůli rozporům mezi bílými a černými obyvateli. „Nakonec to bylo úchvatné. Viděl jsem neskutečné přírodní scenérie, potkal vstřícné a zajímavé lidi. A o lidech je cestování především. Alespoň pro mě,“ zdůraznil.
Málokdy se mu i v nejchudších oblastech Afriky stávalo, že poblíž obydlí zůstal spát venku ve stanu. „Jakmile jsem se obvykle zeptal, zda tam můžu rozdělat stan, většinou řekli – pojď spát k nám. Ale pokud je cestovatel v bohaté zemi, třeba právě Kanadě, už cítí distanc,“ všiml si.
Při předchozí roční cestě potkal jen dva další podobné cestovatele – cyklisty. Současný výlet je prý trasou, která už je zavedená. Vyhne se Rusku. Pojede přes Balkán, Turecko, Arménii, Gruzii. Spatří Írán, Indii i Čínu. Moc se těší na pohoří Pamír a do pákistánského Kašmíru, o kterém slyšel hodně pozitivního.
Co když přijde závažná krize v podobě nemoci nebo zranění v nějaké odlehlé chudé oblasti? „Hodně vydržím. Jsem tvrdý k sobě i k ostatním. Prostě budu řešit problém,“ odpověděl.
Největší cenností je pro něj pas, pojištění a kreditka. „Ty nesmím ztratit, všechno ostatní se dá koupit.“
Zdroj: https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/zda-pojedu-dva-mesice-nebo-nekolik-let-teprve-uvidim-rika-cestovatel-20180407.html