Tak konečně
Tak konečně..
Bez dlouhých úvodů, konečně jsem dnes sedl na 55 kilového Bedřicha a vyrazil. Trvalo to už taky celou věčnost, se všemi jsem se už několikrát loučil a pořád seděl doma, zatímco za okny dávno začalo jaro. Nejdřív mě zdržela drobná operace a rekonvalescence po ní, pak čekání na některé nedoručené, ale důležité zboží a nakonec v den původního odjezdu jsem lehl nemocný a místo tréninku na kole jsem začal trénovat papání pilulek ve 12-ti hodinovém intervalu. Měl jsem už opravdu téměř pocit, že budu brzo mlátit hlavou do zdi. Zpoždění, které jsem za tu dobu nabral oproti původnímu plánu vyrazit mám tristní, teď už jsem měl být na hranici Asie a místo toho jsem teprve opustil Vysočinu. Obávám se totiž, aby mě v Asii pak neuzavřela zima, a proto mě bude asi čekat rychlejší přesun vpřed jiným způsobem než na kole. Nedělám to rád, hlavně pokud uvažuji o zimě a je teprve jaro, ale pokud si mám vybrat co vynechat, bude to radši část Evropy než Asie, ale to předbíhám..
A tak jsem dnes téměř neohlášeně bez dalších loučení vyrazil. Foukal sice silný protivítr, ale to je společně s předchozími problémy v dlouhém časovém hledisku jen vítr a prach. Počasí bylo jinak pěkné a kolo a nohy jedou, to je důležitý. Pilulky doberu během cesty a tělo si zase přivykne.
Hurá tedy do té řehole a objevování...
A na závěr zážitek z dnešního prvního dne. Při cestě na Brno jsem evidentně v Kralickém kopci nasadil tak smrtící tempo, že autům za mnou zafungoval správně systém Start-stop a povypínal jim motory. Dobře jim tak zhýralcům.. J
