Pá, pá Austrálie
4 měsíce, které utekly jako voda, dalších několik tisíc kilometrů na kole, 1000 kilometrů trajektem, 1000 kilometrů autobusem, 1000 kilometrů stopem a spousta kilometrů pěšky.
Austrálie byla změna, kterou jsou po více jak roce napříč Asii potřeboval. Ticho a samota při cestě napříč středem Austrálie. Navštívil jsem Litchfield národní park, navštívil jsem Ayers Rock (Uluru), Kings Canyon, městečko Coober Pedy známé těžbou opálů. Pokračoval ještě větší pustinou po Oodnadatta trail, až jsem se objevil v jižní části Austrálie mezi zelenými poli s řepkou, vinohrady a spoustou zeleně. Pak podél pobřeží z Adelaide pokračoval přes Grampians Národní park a po známé a turisty profláknuté Great Ocean Road do Melbourne. Pár dní si odpočinul a vydal se trajektem na 14 dní do Tasmánie, kde jsem si dával do těla neustálým stoupáním a klesáním, bojem s protivětrem a nepřízni počasí. Po návratu z Tasmánie jsem zůstal v Melbourne a co vám budu povídat, prostě jsem se flákal a nic nedělal.
Během těchto více jak 4 měsíců jsem se několikrát setkal s původními obyvateli Austrálie (tzv. Aboridžinci) a poslouchal jejich životní příběhy, dozvídal se o jejich kultuře a obdivoval jejich hluboké znalosti divočiny. Vedl jsem filozofickou úvahu nad bytím s člověkem, který měl kvůli nádoru na mozku jen několik měsíců života. Potkal několik Čechů a mohl si dát po více jak roce české jidlo a pivo v české hospodě.
Z místní fauny viděl spousty klokanů, psů dingo, tasmánského čerta, wombaty, koaly a tucty hadů. Sledoval západy slunce jaké jsem ještě nikde jinde neviděl a tolikrát koukal na noční oblohu v úžasu, že jsem málem zapomněl spát.
Seznámil jsem se se spoustou nových lidí. S lidmi kteří byly opravdu zvláštní, nebo s lidmi, kteří byly velmi přátelští, pohostinní a rád na ně budu vždy vzpomínat. Potkal jsem několik jiných cyklocestovatelů, jako Konráda & Ute z Německa, kteří cestují na kole kolem světa ve svém důchodovém věku a s neustálým úsměvem.
Byla to jízda, ale přes to vše jsem už začal cítit, že mi Austrálie stačí, vše jednou končí. Lidé mi už začínali připomínat mentalitou evropskou kulturu a krajina mě přestávala dále překvapovat a bavit a tak přišel čas na změnu. A tak jsem behem svých proflákanych dnů v Melbourne začal řešit co dál. Díky tomu, že můj život na kole je vlastně o maximální svobodě, rozhodnutí padlo rychle. Koupil jsem levnou letenku pár dní dopředu a ve zbývajícím čase vyrazil autobusem do Sydney na krátký průzkum a zpátky do Melbourne stopem u silnice s palcem nahoru, abych si to udělal zajímavější. A pak jako už několikrát sbalit Bedřicha a přesun na letiště.
Tentokrát přesun do země Pána Prstenů.
P.S. : Vybrané fotky, jsou v mých očích typické symboly Austrálie: Uluru, Opera Sydney, Vegemite, klokani, silniční vlaky.
P.P.S.: GPS tracker opět funguje!!
Vice zde: http://kolem.off-limits.cz/mapy
