A je čas se posunout dál.
28. července 2019
Úterý 15.května 2018 jsem v Istanbulu vstoupil na Asijský kontinent. Trvalo mi 14 měsíců cestování, abych se pak objevil na jeho jihovýchodním konci a že to byla sakra dlouhá jízda. A tak už nastal ten správný čas využít rychlejšího způsobu přepravy a posunout se někam dále, někam úplně jinam. A tak mějte se mnou malé strpení v dalších větách, kde bych některým lidem rád poděkoval, i přestože k tomu nejsem nijak vázán, dokonce ani požádán, a přesto mi tuto cestu dělají o dost jednodušší. Panu Macháčkovi a Špičkovi za to, že mohu frčet na kole 4Ever Hazard a nemusím jít tuhle cestu pěšky, protože to by bylo opravdu na dlouho. Bedřich dostává neskutečně zabrat a přesto mě doprovází dál. Honzovi Gallovi a týmu Azub Bike za to, že si nemusím veškeré svoje věci nést v rukách, ale mohu vézt v brašnách Ortlieb. Oldřichu Sovovi a firmě Atex Sport, protože díky nim mě na fotkách nevidíte nahého ;) Firmě GPS dozor, díky které se nemůžu vylhávat kde zrovna jsem, protože moji polohu tracker vždy úspěšně hned napráská. Karlu Krškovi a Pondy K za sportovní ponožky, firmě Brynje za možnost vyzkoušet jejich teplé tričko během studených období. Chci také velmi poděkovat všem kamarádům, a rodině, kteří mi pomáhají se záležitostmi doma, ať už s různými dokumenty, logistikou a nebo třeba fotkami. Dále bych chtěl poděkovat VÁM všem, kteří tyto články z mých cest čtete, koukáte na fotky a vůbec moje putování zajímá. A na závěr poděkovat všem, všem úžasným lidem které jsem měl možnost během této cesty Asií poznat a ukázali mi, že pohostinnost a ochota se podělit ještě v lidech nevymřela. S někým jsem strávil jen pár okamžiků, s někým jsem strávil několik týdnů, ale na čase nesejde. Takže díky...
Já teď musím stihnout svůj let...
