U paty Egypta
Tak vás opět zdravím přátelé..
Nevím kde začít, je toho spousta co se za poslední dobu událo, spousta zážitků, spousta fotografií a tak nějak pocit, že pokud bych to tu chtěl shrnout do jednoho článku, tak tu budu sedět několik dní a bude z toho kniha. Takže se předem omlouvám, že fotky prostě nejsem schopen všechny nahrát a popis toho co se za posledních 14dní událo, bude v porovnání se skutečností dost strohý.
Začnu, tedy tím, kde jsem. Nacházím se ve městě Aswan, nejjižnějším městě Egypta podél Nilu, kde jsem již druhý den ubytovaný a čekám na Súdánské vízum, abych mohl dál trajektem po jezeře Naser (néé Neser) přejet do Súdánu.
Když jsem 2. prosince konečně opouštěl Káhiru byl jsem rád, ruch velkoměsta a pobyt stále na jednom místě mne už příliš nevyhovoval. Pár dní ve městě, návštěva Pyramid, které jsou sice hezké, ale svojí neznalostí a tehdy ještě naivitou jsem zaplatil místo 80EGP vstupné téměř 3-násobek, mi už jako zážitky docela stačili. Teď se bylo jenom potřeba rozhodnout, kudy pojedu. Od jiných cestovatelů jsem věděl, že cesta nejkratší a nejběžnější, tedy podél Nilu je spíše nudná a monotónní a tedy spíš přeprava z bodu A do B, a zajímavá místa přijdou až jindy. Takto jsem to, ale pojmout nechtěl. Netoužil jsem šlapat 850km jen tak, abych to přejel - proto jsem sem nevyrazil. Vehementně jsem tedy přemýšlel kudy? Po zvážení možností a fotek Ládi a Katky z Bigtrip.cz jsem se rozhodl pro cestu západní pouští přes Black a White desert, což musí být určitě nádherné části pouště. Nevýhodou by byla skoro 2x tak dlouhá cesta zcela izolovanými oblastmi, ale zajímavými místy. Po korespondenci se svým novým kamarádem (Ali - Egyptský cestovatel na motorce, který mě oslovil na letišti, když jsem po tmě skládal kolo), který mi zjišťoval všemožné info a prý je tato oblast turistům kvůli nebezpečí zakázána, což se mi potvrdilo z více stran. Navrhl mi, ale ať zkusím cestu východní pouští podél pobřeží Rudého moře. Trasa je delší pouze cca o 100km oproti cestě podél Nilu a aspoň poznám všechny části Egypta (poušť, pobřeží moře, i oblast plnou vegetace podél Nilu). Byl jsem pro - nejlepší kompromis. A toho 2. tedy vyrazil.
Vymotat se z Káhiry v dopravní špičce s kolem je zážitek, to tedy ano, ale po pár hodinách a špatných odbočeních se mi to povedlo. Projel jsem části Nová Káhira, kde se staví kompletně další město apartmánů natlačených na sebe, jak město stále expanduje a najednou jsem se objevil v poušti. Byla to nádhera, najednou klid, smogu ubylo a začalo zapadat slunce. Pokračoval jsem ještě kus cesty v noci, abych se co nejvíce vzdálil městu, než půjdu spát a to že vlastně jedu po dálnici, vám tady už ani nepřijde (jiný kraj, kontinent). Druhý den jsem dojel k pobřeží, těšil se, jak se budu koupat v Rudém moři, ale realita byla trochu jiná. Nalevo u moře za velkou zdí - obrovské hotelové komplexy velikosti menších měst, plné bazénů, zelené trávy, pěkných výstavních domků a apartmánů, napravo - poušť, odpadky, větrné elektrárny a polorozpadlé domky místních. Musím říct, že to na mě působilo vše dost uměle a ani by se mi tam moc na dovolenou nechtělo. Další dny podél Rudého moře utíkali. Do zad mi foukal silný vítr o velikosti orkánu. Kdy bylo jednodušší odpočívat na kole a nechat se tlačit větrem, než zastavit a bojovat o to, jestli vás hodí na zem i s kolem či nikoliv. Projel jsem turistické středisko Hurghada, které, se přiznám, mě opět nezaujalo a pokračoval pouští až do Safagy. Po cestě podél pobřeží jsem měl spoustu zajímavých zážitků a setkání. Spal jsem v opuštěné boudě uprostřed pouště, protože při síle toho větru by se stan postavit nedal a písek létal vzduchem, že nebylo moc vidět; seznámil jsem se s vojáky, policisty po cestě; byl pozván na oběd, když jsem jel zrovna okolo hostiny; spal na stanici záchranné služby, kde jsou parádní lidé; spal u Faraga, hlídače jednoho komplexu, který se mě ujal jak vlastního bratra a byl policistou pozván, ať si s ním zakouřím hašiš (s poděkováním jsem odmítl).
Když jsem se navečer odpojil z města Safaga a mířil zpět do pouště a tím ukončil svoji cestu podél pobřeží, zastavila mě hlídka policie, tak jako vždy (policie je tu společně s armádou opravdu všude a neustále se projíždí různými kontrolami). Tentokrát mě už ale nenechali jen tak projet a víc se o mě zajímali. Představa, že jedu sám na kole do pouště, se jim nezamlouvala a oznámili mi, že dostanu na cestu do Luxoru (cca 220km) policejní doprovod. Málem mi spadla čelist, četl jsem na fórech o Egyptě, že se to občas děje, ale do téhle doby co jsem jel sám a taky celou dobu pouští, to nikoho moc nezajímalo. Tentokrát už ano. Ujistil jsem se dotazem, jestli si uvědomují, že jedu na kole a že nebudu v Luxoru ráno, ale možná taky za týden? No problem. Tak dobrá, no problem. Sranda byla, že zrovna ten den na kole, jsem nad tím uvažoval a hele večer je už mám v patách!! Přijel policejní pickup, zeptali se, zda naložíme kolo dozadu do auta, odmítl jsem a vyrazil. Už po prvních minutách mi bylo jasný, proč na fórech psali, že je to otrava. Jedete a metr za vámi brblá motor a jede krokem. Každý projíždějící auto na ně troubí, protože překážejí. Takhle si mě po cca 20km předávali. Takže v rámci "ochrany" jsem měl i zajištěné přespávání. Občas paráda na stanici s teplou večeří, prohlídkou zbraní a skvělou bandou vtipkujících policistů a, nebo taky jednou v cele, kde to nebylo spaní nic moc - překvapivě. Někdy se drželi těsně za mnou, někdy v lepším případě daleko za mnou a občas v úplně nejlepším případě prostě odjeli a počkali na mě na dalším checkpointu. Takto to probíhalo až do Luxoru, kam jsem nakonec dorazil za 3 dny, protože s policií za zády se mi nechtělo nikde moc zastavovat. A zde mi dali konečně pokoj a já si prozkoumal historickou část Luxoru a jeho chrámů. Byl jsem sice upozorněn, že při výjezdu z města, mě pravděpodobně další hlídka opět "dá" pod ochranu, ale tu jsem naštěstí nezajímal. Přespal jsem tedy v plantáži banánů a druhý den náhodou zastavil opět na záchranné službě, kde jsem nakonec s nimi zůstal ještě jeden další - hrál PlayStation, dlouze si povídali a projel se na motorce.
A pak vyrazil z Luxoru na Aswan, posledních cca 170km cesty Egyptem. Cesta podél Nilu mi opravdu nepřišla tak zajímavá jako poušť. Může to znít divně, ale zajímavější na čumendu mi přišla právě ta poušť. Tady byl uprostřed Nil, okolo políčka s vegetací, palmy, spousta lidí, měst a ruch. Ten klid z pouště a ohromné výhledy byly pryč. Čím jsem byl dál na jihu od Luxoru, tím bylo vidět, že životní úroveň klesá, domy z hlíny, horší silnice a hlavně děti mě začali oslovovat tím, že řekli: "Halo, give me money!!!" Tenhle úsek cesty mě pak už tolik nebavil, pořád jsem narážel na děti, puberťáky a občas i dospělé, kteří mě viděli jako chodící peněženku a to mě vytáčelo. Policejní ne-dozor taky dlouho nevydržel a už se za mnou zase přidržovaly. Nakonec ta cesta nebyla tak hrozná. Člověk si musel holt zvyknout na to, že od dětí uslyší jen "Prachy, prachy" , ale jinak to šlo. Opět jsem spal na policejní stanici, opět jsem dostal nabídku na hašiš s policií, opět jsem s poděkováním odmítl, ale dostal večeři a čaj, který se tu všude neustále pije. Takže i když mně policejní dozor nedělal radost, byly fajn a milý. Samozřejmě vždy při střídání to zkoušeli tak, že kolo naložíme do pickupu, aby mě rychle převezli a měli pokoj, samozřejmě to zkoušeli různě vysvětlit ("nebezpečí na cestě", "je to příkaz od vedoucích!", "prostě musíme!") stejně nikdy neuspěli a s klidem jsem jim vysvětlil, že mě do auta prostě nedostanou, ale byli většinou milá banda.
No a takhle jsme se dostali v sobotu navečer až do Aswanu. Teď jsem ubytován v hostelu, kde mám svůj "jednolůžkový" pokoj se třemi postelemi a slabým připojením k wi-fi a čekám na vyřízení víza do Súdánu, které by mělo zabrat až týden (snad bude dřív). Takže odpočívám, relaxuji a prostě se jen flákám. K radosti už mi chybí jen moje žena a taky vidět moji rodinu a kamarády a něco k jídlu s MÁKEEEEM, který mám tak rád. Jinak hrozně ujíždím na čokoládových pomazánkách a meltě, kterou mám ještě z domu od Barči :)
Jinak kolem a kolem, Egypt je svým způsobem opravdu krásná země. Jasně, je to tu místy splašené, obchodníci vás budou chtít obrat o každou libru a odpadková politika tu ještě není, takže se vše hází okolo, ale je to také místo, které je opravdu jiné než to naše a to ho dělá zajímavé. Káhira je obrovské město-největší na Africkém kontinentě. Poušť je prostě paráda, ten klid a rozlehlé pláně působí vnitřně uklidňujícím dojmem, Pyramidy a Luxor taky moc pěkné. Co je ale na Egyptě to nejhezčí? To jsou lidé, lidé tu jsou kromě turistických destinací a děti podél silnice opravdu dobrosrdeční a úžasní. A člověk se vždy vrací rád tam, kde takové lidi potká. Myslím, že jsem měl možnost trochu Egypt poznat a promiňte vy, kterých se to týká, když řeknu, že pokud z vás někdo byl v Egyptě a byl v hotelovém komplexu a třeba na výletě u Pyramid, tak ve skutečnosti v pravém Egyptě vůbec nebyl, protože ten je úplně jiný, než zrovna tyto destinace, bohudík.